sobota 25. ledna 2014

Míchaná vajíčka

Jestliže jste si po přečtení názvu receptu pomysleli něco o tom, že některá jídla návod opravdu, ale opravdu nepotřebují, věřte, že přesně to mi proběhlo hlavou, když jsem recept na míchaná vajíčka nalistovala v knize Augusta Escoffiera. Ten je jedním z nejvýraznějším představitelů francouzské kuchyně. A tak jsem onen "obyčejný" recept vyzkoušela. S přesvědčením, že moje míchaná vajíčka byla doteď prostě skvělá a už je u nás těžko něco překoná...A hele..najednou jsem zjistila, že jsem ta nejlepší míchaná vajíčka prostě neuměla, že vše, co jsem dosud připravovala, bylo sice poživatelné, ale chutí daleko od toho, co dokázal připravit pan Ecsoffier už dávno přede mnou..Jo a taky jsem si znovu ověřila v praxi, co dělá francouzskou kuchyni tím, čím je. Ta prý stojí na třech ingrediencích a to:
1. máslo
2. máslo
3. máslo

Souhlasím, pane Escoffiere! :-)



Budeme potřebovat:



11 g čerstvého másla
6 - 8 čerstvých vajíček
sůl
pepř

Na větší pánvi rozpustíme 6 g másla, nenecháme je rozehřát a přidáme 6-8 našlehaných vajíček. Vejce musí být perfektně rozšlehaná tak, aby v nich nebyly kousky bílku, prostě aby hmota byla naprosto jednolitá. Přidáme sůl, pepř a na mírném plameni stále mícháme vařečkou, pěkně ode dna. Když začnou vajíčka houstnout a tuhnout, přidáme zbytek - 5 g čerstvého másla a stálým mícháním je do vajíček zapracujeme. Vznikne hustá, krémovitá hmota, asi jako puding. V tu chvíli máme hotovo.

Podáváme buď s chlebem s máslem, nebo s topinkou z bílého chleba.

Vajíčka můžeme podle chuti přizdobit sýrem, rajčaty, žampiony..anebo jako za časů pana Escoffiera, račími ocásky, nebo osmahnutými kohoutími varlaty..:-)))

Já se spokojila s domácím chlebem a máslem....:-)

Zdroj: Francouzská kuchyně

čtvrtek 23. ledna 2014

Sýr "Blue"

Založila jsem složku o výrobě sýrů proto, že u čtenářů budí naše sýrování zájem a tak sem budu postupně přidávat obrázky a zprávy o tom, jak se naše sýrové čarování daří ( a nebo taky ne!:-))) ) Sýry děláme v domácích podmínkách a tak také hledáme jednoduché způsoby, jak je vyrobit. A čím více poznáváme tenhle zvláštní sýrařský svět, tím více mu propadáme. Pro úplnost uvádím, že pokud je uveden název sýra ( Niva, Parenica atd.), je to vždy sýr typu toho názvu. Originály totiž vznikají z přesně specifikovaných surovin (složení mléka), za přesně daných podmínek (prostředí, klimatické podmínky. atd.). Proto sýr, rokfórového typu, který jsem dneska uložila ke zrání, není originál  Roquefort, přestože obsahuje jeho kulturu...

Takže takhle vypadá sýr s modrou (zelenou) plísní v době, než jde na dva měsíce zrát...




Sýr po devíti dnech zrání:

A takhle vypadá sýr " Blue" po sedmnácti dnech....:-)


Dnes je "Blue" 42 dnů a je téměř u konce zrání. Jeví všechny známky toho, že by mohl být "způsobilý ke konzumaci". Krásně voní a je tak nááádherně modrý, že je mi skoro líto do něj zakrojit..Uvidíme, jak dlouho se s tou lítostí dokážu porvat!:-))))



Slíbila jsem ukázat i případné neúspěchy, i když hotový sýr Blue neúspěšný tak úplně není. Chuť a vůně jsou výborné, konzistence pěkně jemná, ale ten vnitřní vzhled na jedničku není! Prostoupení kulturní plísně těstem je prostě nedostatečné.:-((  Jednoduše je sýr uvnitř málo "plesnivý" ! Jen jsem to uviděla, věděla jsem, co jsem podcenila... tohle se stane v případě, kdy si jste některými postupy tak jistí, že pro stromy nevidíte les..:-))) Jedete svojí "cestou na jistotu".  No a trest musí následovat!:-)))
Se skleničkou dobrého vína si tuhle dobrotu sice jistojistě vychutnáme, ale brýle si fakt na nos nevezmu!:-) To abych neviděla ten nedostatek plísně...takže příště znovu a líp!:-))


Když se sýraři plíseň nezdaří : 



středa 22. ledna 2014

Huspenina

Na vepřovou huspeninu mám stále živé vzpomínky z mládí, kdy ji můj táta připravoval v množství větším, než velkém a tak se kromě toho, že jsme neměli v té době doma volnou misku stávalo, že jsme nemohli tuhle dobrotu jistý čas ani vidět. Ty doby jsou dávno pryč a tak už si na sulcu, jak se huspenině tady u nás říká, zase všichni pochutnáváme. Příprava není náročná a výsledek stojí zato! Přiznám se, že po vzoru táty, dávám před nalitím do misek, ještě trochu čerstvě mletého pepře. Samozřejmě, že si se vzhledem huspeniny můžete pohrát víc než já, zeleninu v miskách vrstvit, ale uvádím postup, který se u nás dělával snad odjakživa, jen tu zeleninu a vajíčka do něj vnesl manžel. Musím říct, že ku prospěchu výsledku!:-)


Budeme potřebovat:



kus vepřové hlavy
vepřové koleno
2 vepřové nožky
sterilované okurky
sterilovaná paprika
4ks střední cibule
podle chuti vařená vajíčka

Koření na 1kg huspeniny:

15 g soli
4 ks bobkového listu
10 ks kuliček celého prepře
5 ks kuliček nového koření
ocet dle chuti

Očištěné a omyté maso dáme vařit do vody s kořením a pomaloučku uvaříme doměkka. Pak maso vyjmeme, obereme, kůže umeleme na masovém strojku, ostatní maso drobně nasekáme.
Do vývaru přidáme cibuli, nakrájenou na drobné kostičky, umletou kůži a vaříme tak dlouho, až cibule změkne. Pak vybereme koření a necháme vše odstát, abychom mohli z vrchu sebrat tuk. Vmícháme na kostičky nakrájenou okurku, papriku a přidáme ocet. Necháme jen přejít varem a odstavíme z ohně. Vložíme obrané maso a promíchané vléváme do vodou vypláchnutých misek, nakonec přidáme do každé misky vařené vajíčko, nakrájené na osminky.
Necháme v chladu ztuhnout. Podáváme s drobně posekanou cibulkou a chlebem. V případě potřeby můžeme na talíři dokyselit octem.




neděle 19. ledna 2014

Kynutý koláč s jablkovými povidly

Klasický koláč s domácími "jabčáky" je veliká dobrota. Venku sice není ta pravá zima, jako z Ladových obrázků, ale k dát si k odpolední kávě kousek dobrého koláče, můžeme i tak. Takže ti, kteří se na podzim předzásobili jablkovými povidly, mají teď možnost je využít. Samozřejmě se dají navrch dát i povidla švestková, chuť je zase jiná... Celý dům krásně voní a já zjišťuji, že mi zima vlastně vůbec neschází...


Budeme potřebovat:



500 g pol. mouky
60 g cukru
90 g másla - rozpuštěného
40 g droždí
250 ml. mléka
citrónová kůra
sůl
1 vejce

jablková povidla

Na drobenku:

3 PL másla
hrst cukru
1 vanilkový cukr
2 hrsti mouky


Z několika lžic vlahého mléka, trochy cukru, mouky a droždí smícháme řidší kašičku - kvásek a necháme na teple vzejít. Pak kvásek smícháme s ostatními ingrediencemi a vypracujeme hladké těsto, které necháme pod utěrkou vykynout. Na vymazaný plech rozválíme těsto a maličko zvedneme okraje. Povrch namažeme jablkovými povidly, která můžeme ochutit trochou rumu a skořice.
Hotový koláč posypeme drobenkou, kterou zpracujeme v misce z uvedených surovin.
Pečeme na 170 st. cca 40 minut.




středa 15. ledna 2014

Kuřecí křídla s medem a citrónem

Jednoduchá úprava kuřecích křidýlek tak, jak je připravuje manžel je pikantní, chutná a voňavá zároveň. A když si, já osobně, odpustím jakoukoli přílohu, zato pod grilem "žahnu" špičky křidélek hodně do tmava, je to veliká dobrota!:-) A rychlá večeře, nebo i oběd, je na světě. V létě jsou tahle křidélka výborná na grilu...


Budeme potřebovat:



1,5 kg kuřecích křídel

3 PL oleje
1 PL (necelá) medu
1 KL (necelá) Pull Biber, nebo ostré papriky podle chuti
sůl
1 větší stroužek česneku, nastrouhaný, nebo prolisovaný
1 KL citronové kůry
1KL strouhaného čerstvého zázvoru
2 PL citronové šťávy
1 PL vody


Z uvedených ingrediencí smícháme marinádu, do které naložíme křidélka a řádně je promneme tak, aby se marináda dostala všude. Sůl přidejte podle chuti, ale vzhledem k tomu, že je další přísadou med, snese se soli trochu víc. Necháme odležet nejméně dvě hodinky, nejlépe do druhého dne.
Pečeme v troubě do zlatova.

Příloha: Chléb, nebo bramborová kaše



pondělí 13. ledna 2014

Vepřové kotlety na houbách

V čase, kdy zima připomíná spíš podzim, než cokoli jiného, houby na talíři přijdou vhod. A v kombinaci s plátkem masa a voňavou šťávou, nemají doopravdy chybu. Na tohle jídlo mám nejraději zamražené blanšírované houby, i když se dají použít i ty sušené. S vařenou rýží je to dobrota, vonící po našem lese...


Budeme potřebovat:



4 plátky kotlety,
1 větší cibule
houby sušené (namočené do vody den dopředu), nebo mražené
2 PL sádla
hladká mouka
sůl
pepř
vývar, nebo voda


Maso lehce naklepeme a nařízneme okraje, aby se při počátečním opékání plátky nezkroutily.
Cibuli nakrájíme na středně drobno a osmažíme do zlatova na rozpáleném sádle. Maso osolíme a opepříme a na cibuli zprudka orestujeme z obou stran. Pak maso podlijeme vývarem, nebo vodou a dusíme pod pokličkou do poloměkka. Přidáme houby, pokud používáme sušené, tak i s vodou, anebo alespoň s částí vody z hub. Společně dusíme do měkka. Plátky masa vyndáme a šťávu vysmahneme na tuk, zaprášíme moukou a mouku osmahneme. Zalijeme trochou vývaru, vodou z hub, nebo jen holou vodou tolik, aby vznikla lehce zahuštěná šťáva. Provaříme asi deset minut, dosolíme a opepříme, pokud je to třeba, vrátíme do šťávy maso a necháme už jen prohřát. Podáváme s rýží.

Pozn. Použila jsem houby zamražené, takže jsem při dušení masa přidala ještě houbový prášek, který si v sezoně připravuji ze sušených hub, jejich rozdrcením v hmoždíři. K zahuštění omáček se mi velmi osvědčila mouka, kterou ometu z chleba, právě vytaženého z trouby. Je krásně na sucho opražená a tmavým omáčkám a třeba i gulášům dodává skvělou chuť....



úterý 7. ledna 2014

Vepřové s kapustou

Jedním z mých vánočních dárků byla i Regionální kuchařka, ze které jsem měla samozřejmě velkou radost. Přestože spoustu receptů, třeba i s drobnými úpravami znám, těším se, až podle mnohých dalších uvařím. Kuchyně našich předků byla prostá a velmi dobrá a tak se jí chci i tady, na Pohodové kuchyni, trochu víc věnovat. Dnes přináším moc dobrou inspiraci ze Šumavy...


Budeme potřebovat:



500g vepřové plece
1 větší kapusta
středně velká cibule
3 stroužky česneku
3 PL sádla
sůl
pepř

Najemno pokrájenou cibuli osmahneme na sádle. Přidáme maso nakrájené na větší kostky a orestujeme dohněda. Přidáme sůl, pepř, trochu horké vody a dusíme pod poklicí do poloměkka. Potom přidáme utřený česnek, na proužky pokrájenou kapustu a znovu podusíme, dokud nejsou maso i kapusta měkké.

Podáváme s vařenými brambory, nebo s chlebem. A moje doporučení k tomu? Jedno chlazené pivko ten chuťový prožitek kráásně uzavře!:-)



Zdroj: Šumavská kuchyně