středa 30. ledna 2013

Vepřová pečeně s úžasnými brambory.

  Pokud dostanete chuť na něco voňavého, lahodného a od masa, můžete vyzkoušet tenhle recept. Pěkný kousek boku nemusí být jen na česneku a s knedlíkem....A že jsou brambory připraveny ne úplně podle našich zvyklostí? Už proto jsem se dala do přípravy...

Budeme potřebovat:


bok bez kosti a kůže
2 KL rozmarýnu - máte-li čerstvý, tím líp
2 KL fenyklu
2 KL pepře vcelku
1,5 KL hrubé soli
olivový olej
2 paličky česneku
2 dcl dobrého bílého vína


brambory pro čtyři lidi
rozmarýn
2 bobkové listy
2 kuličky nového koření
červená cibule (dala jsem tři střední), oloupané a nakrájené dle velikosti na půlky, nebo čtvrtky, ale i víc by bylo fajn
5 stroužků česneku, oloupaného a rozmáčknutého nožem
půl lahve (ano, není to překlep) červeného balzamikového octa
olivový olej
hrubá sůl
kousek másla


Bok bez kosti a kůže z vrchu nařežeme, koření roztlučeme v hmoždíři, smícháme se solí, nasypene na prkénko a maso v tom pořádně obalíme, koření zapracujeme i do zářezů.
V pekáči rozpálíme oliv. olej, a maso na něm zprudka opečeme, nejprve stranu s tukem.
Pak rozehřejeme troubu na 200st., přidáme k masu česnekové paličky oloupané jen z vrchní slupky a překrojené napůl a dáme péct. Za občasného obracení a podlévání pečeme 50 min, až hodinu. Poté maso vyjmeme a necháme deset minut odpočinout. Omáčku přecedíme, přidáme víno a zredukujeme na šťávu, kterou po případném dochucení solí, slijeme do omáčníku.

Brambory oloupeme, nakrájíme na přibližně stejně velké kousky a trošku předvaříme. Přibližně 5 minut. Poté slijeme. Do pekáče dáme rozpálit olivový olej, přidáme rozmarýn, bobkové listy a nové koření, až se maličko rozvoní, přidáme kousek másla, brambory, česnek, cibuli a půl lahve balzamikového octa. Tady jsem se trochu nevěřícně cukala, chtěla jsem ubrat, ale nakonec jsem poslechla návod a dobře jsem udělala.:-) Lehce osolíme a dáme do trouby upéct, za občasného zamíchání. Jídlo se krásně obalí balzamikovým octem a ten na bramborách a zelenině zkaramelizuje a opravdu dobře brambory ochutí. Brambory jsou upečené asi po 25 min.,tekutina zpod nich se zároveň vypeče.

Na plátky nakrájené maso na talíři polijeme omáčkou a podáváme s brambory.
Je to opravdu moc dobré.:-)



Zdroj: J. Oliver

neděle 27. ledna 2013

Řeznická dršťkovka

Na tuhle polévku mám vzpomínky sahající daleko do mého dětství. Když nám ve školní jídelně nechutnal oběd, vzala jsem jednu, dvě kamarádky a vyrazily jsme kousek přes ulici do malého masného závodu, kde pracoval můj táta. Ten nás zavedl do kantýny a dostaly jsme s holkama bílou umělohmotnou misku, plnou téhle dobroty a k tomu slaný rohlík...Někdy nám dali řezníci z udírny teplý párek a když jsme ho sluply, tak třeba i maličko zapít pivkem..prý na mastnotu.:-)))) Jak my to s holkama milovaly!...Takových lahůdek bylo víc, ale o tom jindy..Jen ještě tolik, že ani dršťkovka se zeleninou, co dělala doma mamka, na tuhle ostrou a pepřenou a úúúžasně voňavou neměla..teda pro mě....:-)

Budeme potřebovat:

500g opracované, předvařené, pokrájené dršťky
lžíci sádla
1,5 PL mouky hladké
červená paprika sladká
červená paprika ostrá
čerstvě mletý pepř
česnek prolisovaný, množství podle chuti
majoránka
2l hodně silného hovězího vývaru ...asi..
1 střední cibule

Na lžíci sádla osmažíme do růžova cibuli, zasypeme moukou a orestujeme. Přidáme obě papriky, sladké asi lžíci, ostré podle chuti, pořád mícháme a dáme pozor, aby se paprika nespálila. Poté zalijeme vývarem,vložíme dršťky, rozmícháme a přivedeme k varu. Povaříme asi 35 minut. Pak dochutíme prolisovaným česnekem a a majoránkou.

Přiznám se, že polévku kořením dost, česneku jsem dala asi čtyři stroužky a pepře a ostré papriky..no tak, aby byla polévka opravdu pro chlapy..:-)))

Nakonec nechám polévku ještě chvíli odstát za občasného promíchání. Nejlepší je samozřejmě až druhý den..jenže to u nás málokdy vydrží..:-))


Fondue vařené

Tohle jídlo je spíš taková společenská událost pro všechny zúčastněné. Nemyslím si proto, že by nutně uspokojilo vyhladovělé strávníky, ale je moc prima pro posezení v malé společnosti, nebo jen tak s rodinou ve dnech, kdy někam nespěcháme..Alespoň u nás je to vždycky milé zastavení s dobrým jídlem..


Jako příloha je skvělý salát z čínského zelí s okurkou a olivami, dobré vínko, jako digestiv dobrá whisky, prostě co kdo rád...

Budeme potřebovat dle počtu strávníků:


Kousek vepřového - libové
Kousek kuřecího stehna bez kůže
Krevetky chlazené, či jiné mořské plody co kdo rád
Silný drůbeží vývar, asi 1,5 l - silně okořeněný solí, pepřem a kdo má rád, přihodí feferonku..

Na omáčky:

1 opravdu dobrý smetanový jogurt, nejlépe řecký - velký
1 zakysaná smetana - velká
sůl
Ochucení dle chuti, moji favorité jsou:

zelený pepř
kapary
cibule
olivy + oliv. olej
bylinky
česnek
lžička dobrého protlaku z rajčat a trochu chilli

Jogurt a smetanu smícháme v misce a osolíme. Rozdělíme do mističek od setu na fondue.

Ochutíme:
-rozdrceným zeleným pepřem, asi jednu rovnou ČL
-rozdrcenými kapary, jednu rovnou ČL
- jemně nasekanou cibulí
- čajovou lžičkou oliv. oleje a nasekanými olivami, asi šest kusů
- nasekanými bylinkami (kopr, pažitka, nebo provensálské koření a kapku oliv.oleje, nejsou-li bylinky.)
- dvěma stroužky prolisovaného česneku
- trochou dobrého protlaku z rajčat s přidáním chilli ( já dávám mé oblíbené Pul Biber)

Omáčky si připravím dopředu, jsou lepší mírně rozleželé. Můžete do nich přidat trochu majonézy, kdo má rád, ale my máme rádi tuto obyčejnou variantu, odzkoušenou a vypilovanou mnoha lety..:-)

Vepřové a kuřecí maso dáme na chvíli do mrazáku, aby se dalo krájet na super tenké plátečky velikosti sousta. Všechny druhy masa rozdělíme na talíře podle počtu strávníků.

Vývar ohřejeme k varu a postavíme na stůl nad zapálený hořák na stůl. Přidáme hotové omáčky do stojanu a můžeme napíchnout na vidličku vždy kousek masa, nechat ho v kořeněním vývaru uvařit a na talířku hotové namočíme do zvolené omáčky...

K tomu zapíjíme dobrým vínkem, uzobáváme salát a pohoda je na světě.:-)




čtvrtek 24. ledna 2013

Zeleninové koření do polévek

Na tenhle recept je ještě čas, ale dávám ho sem, dokud na to myslím..:-))
Je to "obyčejná" kořenová zelenina, ale dochucování s ní je úžasné! Žádné maggi, prostě chuť..

Kořenovou zeleninu v poměru, jaký máte rádi očistit, nakrájet na co nejmenší kostičky, ale nestrouhat. Ani sekání tzv. létajícími noži není to pravé, prostě prkénko a nožík!:-) Dáme do mísy a přidáme nasekané čerstvé bylinky, já dávala petrželku, oregano, šalvěj, trochu tymiánu a libečku. Měla jsem toho asi 4,5 l mísu. Všechno jsem promíchala s ( asi) dvěma hrstmi  HRUBÉ soli. Dát do skleniček, jen lehce zmáčknuté zavíčkovat a uložit na chladné a temné místo. Po třech měsících to může trochu klesnout, ale zelenina je krásně voňavá a křupavá. Používám to po lžičce když dělám vývar, nebo potřebuji dochutit polévku. Je to mnohem lepší než průmyslová dochucovadla..Otevřené uchovávám v lednici..

Pro ty, kdož pamatují zeleninu v soli předesílám, že tohle je trochu jiné! Slané je to taky, ale hlavně díky bylinkám chutné! Recept jsem kdysi viděla v televizi, na nějakém cizím kanálu dávali pořad o Francii..v kterési lokalitě ( jejíž jméno jsem úspěšně zapomněla.:-) ) je tato zelenina vyhlášenou "specialitou" a dokonce tam říkali, že když se to nechá hooodně dlouho ležet, že je to teprve ono..



Domácí majonéza

    Tento recept je tak snadný, že si osobně nedovedu představit, že by jej někdo nezvládl a také to, že někdo kupuje majonézu, kterou nám nabízejí supermarkety. Pamatuji si ještě tu prodávanou na váhu do papíru a tam někde jsem si zakódovala v hlavě její chuť. Emulgátory a škroby v ní asi opravdu nebyly..:-) Bramborový salát a vůbec studená kuchyně s kupovanou majonézou, jsou pro mě osobně znehodnocené suroviny a to nemluvím o tom, že by to doma nikdo nepozřel. Můžete vyzkoušet, je to velmi rychlé a hlavně - víte přesně, co obsahuje....

1 celé vejce
půl ČL soli
2 ČL hořčice
olej
1PL octa

Do úzké vyšší nádoby vložíme vejce, sůl, hořčici a trochu oleje. Ponorný mixér zapneme na nejnižší rychlost, a směs “šleháme” za pohybu mixeru nahoru a dolů, za stálého přilévání oleje. Olej přidáváme do doby, dokud směs nezhoustne do konzistence majonézy. Pak zašleháme ocet a je hotovo.






středa 23. ledna 2013

Hovězí (nebo kuřecí) vývar se zeleninou a nudlemi

 Nevím, jak jinde, ale u nás jsou polévky povinně denní záležitost.

Po uplynutí padesáti let věku mého muže, se vyžadování polévek stalo jednou z obsesí, které podle mé kamarádky, pánové v tomto období v sobě prostě objeví..:-) To si tak někdy sedím u oběda a sleduji klesající hladinu polévky v hrnci uprostřed stolu. Lenoch ve mě se bouří a modlí zároveň, aby si drahý choť, při neskutečné spotřebě množství polévky, nechal alespoň porci na druhý den, abych zas nemusela vymýšlet co zítra udělat a znovu žhavit plotnu..(Přeloženo do mého toku myšlenek v tu chvíli : “ Jestli tohle zase slupne, zítra to schválně zpackám, copak mám polévku vařit denně v brutaru?”).. A pak je mi najednou fajn, že ten hrnec je zase vymetený a že chutnalo..Polévka je grunt, jak říkala má maminka a babička...takže "srazím paty" a druhý den udělám třebaaaaa...obyčejný vývar s nudlemi...Recept není úplně klasický, ale u nás je moc oblíbený a můžu jej s čistým svědomím doporučit k vyzkoušení..:-)

Samozřejmě vím, že se maso na vývar má trošku opéct, někdy to i dělávám, ale tahle úprava základu to až tak striktně nevyžaduje..Máte-li pomalý hrnec, čas je podle stáří masa Low 8-10
High 5-6 hodin...



Budeme potřebovat:

hovězí maso na polévku ( nebo kuřecí skelety a žaludky, kůži, ořez, prostě to, co je..)
mrkev
celer
petržel
1 cibuli oloupanou jen z vrchní slupky, ta spodní dodá vývaru barvu
půl lžičky tymiánu
půl lžičky celého pepře
asi pět kuliček nového koření
2 hřebíčky
2-3 bobkové listy
hrubou sůl
2 stroužky česneku
vody tolik, aby bylo maso potopené...
1,5 dcl dobrého červeného vína (pokud budete připravovat vývar kuřecí, dejte dobré víno bílé)
nudle
bylinky : petrželka, libeček, pažitka

Tymián, pepř, nové koření a bobkový list dáme do čajového vajíčka, hřebíčky zapíchneme z vrchu do cibule a všechno, včetně zeleniny vložíme do studené vody a přivedeme k varu. Jakmile se voda začne vařit, přemístíme hrnec na malou plotýnku, stáhneme plamen na minimum a “bubláme” dvě, dvě a půl hodinky, prostě do změknutí masa. Průběžně sbíráme pěnu. Před ukončením varu přidáme víno a varem necháme odpařit alkohol. Pokud by voda při vaření hodně ubývala, držíme hladinu doléváním. Po uvaření maso vyjmeme, vývar scedíme a zavaříme čerstvou zeleninou, pokrájenou na drobné kostičky, povaříme,
přidáme nudle a pokud je neslupneme jen tak, tak přidáme i uvařené maso..:-)
Dochutíme hrubou solí a troškou čerstvě mletého pepře...Vývar má krásnou barvu a plnou, voňavou chuť...


...a sledujeme, jak nám to u stolu z hrnce zase mizí..:-)))) A to je právě na vaření fajn.....


úterý 22. ledna 2013

Hovězí maso v křenové omáčce




Křen je skvostná záležitost. A dají se z něho dělat dobroty! Když pominu křen k vařenému masu, napadá mě teď křen s jablky, křenová pomazánka a...křenová omáčka. Doma jsme ji dělávali docela často, pak se na ni taky trošku zapomnělo, ale dneska jsem na ni dostala takovou chuť, že jsem ji prostě udělala..:-) Nedělám omáčku z vývaru, mám ráda takovou lehounkou bílou a vonící máslem a křenem...Mňam..:-) Tady je na ni recept:



Hovězí maso
2 - 3 PL másla
1,5 PL hladké mouky
mléko
2 PL smetany
5 PL křenu, nastrouhaného na jemno
hrubá sůl


Maso uvaříme a vývar uschováme. V kastrolu rozpustíme máslo, přidáme mouku a lehounce do růžova osmahneme. Přilijeme mléko a za stálého míchání přivedeme k varu a provaříme. Hustotu omáčky řídíme množstvím přidaného mléka. Nakonec dochutíme solí a vmícháme křen a smetanu. Dál nevaříme, neb křen by zhořkl...

Maso upravíme na talíř a přelijeme omáčkou. Příloha: knedlík, nebo brambory.. My tedy spíš ty brambory...:-)


Lilek a la Jean



    Tak tenhle jednoduchý recept mne naprosto dostal! Je to opravdu dobré a znovu to potvrzuje, že v jednoduchosti je krása..



Potřebujete pouze lilek, česnek, pepř, sůl a olivový olej.
Lilek rozkrojíte, do půlek vyříznete (ale neprořízněte!) několik zářezů, ty naplníte plátky česneku, osolíte, opepříte, zalijete dostatečně olejem a ve vyhřáté troubě na 200°C pečete asi 45 minut. Můžete zakrýt i alobalem.
Nejlépe chutná s čerstvým pečivem nebo jako příloha ke grilovanému masu.




Zdroj: Olivová kuchařka

Škvaření sádla v pomalém hrnci

    Po pěti letech poměrně intenzívního používání, odešel náš pomalý hrnec do věčných lovišť.
   Dostal prý pořádnou šlupku ze sítě, což se tady u nás může stát docela často, neb proud tady kolísá s nadsázkou řečeno i po zapnutí kulmy do zásuvky. Konec světa, no... Naštvalo mě to docela dost, protože pomalý hrnec je u nás využíván poměrně často a je to jedna z nejlepších vychytávek v kuchyni.
Takže jsme jej zkusili nechat vzkřísit v servisu dovozce a hele! Včera se mi vrátil jako nový, vlastně nový, protože vyměnili celý díl. Má nálada byla na hranici euforie! A tak jsme jej hned "vyzkoušeli".:-)
    Kdo doma škvaří sádlo ví, že tahle práce nepatří mezi ty oblíbené. S pomalým hrncem je to parádička a výsledek úúúžasnýý!:-))) Sádlo děláme klasicky bez mléka a jiných přísad, prostě jenom základní klasika. Protože vaření na sádle je prostě vyšší level...:-)

Jak na to?

    Syrové sádlo nakrájíme na menší kostičky, vložíme do pomalého hrnce a ze dvou možností vybereme tu, která nám vzhledem k dennímu programu vyhovuje líp. Já zvolila High na 6 hodin. Zapneme a odcházíme...a to je celé. Až se za šest hodin vrátíte (míchat se nemusí, ale jednou třeba může.:-)) ), bude hotovo... Když ne, potřebný čas přidat..Potom už jenom přecedit, slít, škvarky posolit, vzít čerstvý chléb a chlazené pivko....



pondělí 21. ledna 2013

O Richardově kuchyni...

    Je to moje kuchyně..tedy..naše...vlastně ale je hlavně nejvíc Richardova. Náš velký, černý tibeťák, si udělal z kuchyně svou hlavní křizovatku. I když, i to je složitější. Vzhledem ke své společenské povaze, zdržuje se Richard především tam, kde jsme my. Ale v době přípravy jídla, jsem oproti zbytku rodiny těžce privilegovaná, neb Ríša volí neomylně : Se mnou a do kuchyně. Znám ho už natolik, že o lásce ani neuvažuji, tedy, o lásce ke mě..Ne, že by mě rád neměl, ale nemůžu se zbavit pocitu, že se mnou miluje i kuchyni. No, dobře, tak kuchyni o trošičku víc..:-) A právě proto, že ho znám, jsem několikrát denně smířena s tím, že se Richard rozvalí uprostřed místnosti a já přes něho různě polezu, budu ho obcházet, balancovat nad ním s kastrolem vytaženým z trouby, v krajní nouzi vláčet jeho sedmdesátikilové tělo za tlapky, abych ho odvalila a otevřela šuplík s hrnci. A on to všechno tiše snáší a já ho podezírám, že si to tak trochu užívá. Užívá si to dokonce natolik, že ani nemrkne nad přišlápnutým ocasem, nebo tlapkou. Kouká na mě odspodu s výrazem: "Co po mě šlapeš, nešiko? Neumíš lítat?" Když mi občas selžou nervy a zařvu, aby sakra kousek uhnul, zvedne svou medvědí hlavu a odevzdaně ji nechá upadnout zpátky na podlahu. A to je všechno.
    Jestli se čtenář ptá, co je na tomhle za pohodu, ze svého pohledu říkám, že Richard tedy v pohodě rozhodně je!:-) A já vlastně taky..
Kdysi jsem si, jako malá holka vysnila, že jednou budu mít domek na samotě (no, to mi teda o fous ujelo.:-)) ), v domě svou krásnou kuchyni s velkým dřevěným stolem a pod ním velký černý pes, co na mě kouká, když vařím..a na okně přede kočka. ( Nojo, dědictví romantických vesnických filmových záběru, já vím!:-)) )
  Vyšlo mi to téměř celé, až na pár drobností...Až na psa POD stolem, je to ok, pokud jde o kočku, ano i ta je součástí naší domácnosti, ale aby ležela na okně a předla, to ani omylem. Když už vyskočí na okno, ječí, nebo provokuje Richarda, který si navíc hlídá náš oběd, takže Růženku většinou prožene..Tady idyla trochu pokulhává, ale ruku na srdce..to je to nejmenší..Pro nás tenhle stav prostě pohodou je a když je venku ošklivě a po domečku se line vůně dobré krmě, hodiny nad stolem tikají a nahoře dupou další zvířecí členové rodiny, malí tibetští španělé Andulka a Fanýsek, je to zkrátka parádička! Přesně ta, co bývala kdysi v mámině kuchyni..A na povídání do takovéto kuchyně a nejen o jídle, čtenáře srdečně zvu. Ať je to jako u dobré kávy, povídání o všem možném, o dobrém jídle, o místech odkud pochází, o starých, dávno zapomenutých receptech, stejně jako o těch nových, o mýtech i faktech kolem sporáku a stolu, o obyčejných věcech kolem nás...